V oblasti solných jezer je dostatečné množství spodní vody, proto se zde nachází tolik pramenů a artézských pramenů. To také vysvětluje velké množství oáz v tomto regionu.
Solnými jezery byli lidé fascinováni již od pradávna. Když v roce 1869 dokončil Ferdinand de Lesseps proražení Suezského kanálu, začala pracovat lidská fantazie naplno. Mnozí snili o projektu vnitrozemního moře, které by mělo vyhloubením kanálu spojit celý region se zálivem Gabes.

Tato myšlenka inspirovala Julese Verna k napsání jednoho ze svých románů "Zatopená Sahara". Myšlenka ale nebyla zrealizovatelná, neboť pouze jezero Chott el Gharsa leží pod hladinou moře.
Ačkoliv byl tento projekt odložen ad acta, neztratil region Chott pro turisty nikdy své kouzlo. Tyto pusté dálky, které jsou na některých místech pokryté vysušenými solnými krustami a na jiných květy ze solných krystalů, zaujmou každého.

Dříve musel být člověk dobrodruhem, aby se odvážil chottská jezera překonat. V dnešní době je zde vybudována velmi bezpečná a krásná cesta, kouzlo tohoto místa tím ale nebylo nijak dotčeno. S trochou štěstí je možné zde uvidět také fata morgánu. Domy, skály, stromy nebo různé stínové obrazy se vznášejí nad třpytivým jezerem.

Také nejkrásnější květina pouště – písečná (pouštní) růže – vděčí za svůj vznik solným jezerům. Písečné růže vznikají pouze na místech, kde se poušť setkává se solným jezerem.