Beja

Beja (franc. Béja; arabsky ‏باجة) je město ležící na severu Tuniska, asi 105 km od města Tunis, s přibližně 100 000 obyvateli. Zároveň je to hlavní město stejnojmenné provincie.

Vzhledem ke své poloze mezi řekou Medjerdah a Středozemním mořem, naproti úpatí Khroumire, bylo dříve proslulé díky své úrodné půdě. V období Římské říše bylo město nazýváno dokonce "Zlatou zemí". Ale i v dnešní době hraje stále velmi důležitou roli v produkci potravinářských výrobků v celé zemi.

V minulosti zde Féničané postavili důležité obchodní stanice. Důkazem jejich dávné přítomnosti je punské pohřebiště, které byly objeveno v roce 1887.

Kartáginci poté město opevnili a vytvořili zde posádku. Díky své zeměpisné poloze u vstupu do hor bylo osídlení křižovatkou pro Kartágo a Tunis směrem k antickým městům Cirta a Hippone.

Město muselo odolávat drsným útokům Numidiánů, Římanů, a později i Vandalů. Numidiánský král Jugurtha z něj udělal své vládnoucí sídlo.

Římané zničili starou kartáginské citadelu a nahradili ji novou. Vystavěli opevnění, které stojí ještě dnes. Pod římskou nadvládou se Beja stala prosperujícím místem, byla i centrem diecéze. Podle římského historika Salllustiuse bylo město nejbohatším místem království a centrem obchodu.

Město později obsadili a zničili Vandalové, citadela a hradby byly zbourány. Opuštěné město zůstalo v tomto stavu století až do příchodu Byzantinců. Ti pevnost zrekonstruovali a město začali zkrášlovat.

V roce 1880 Tunisko zabrala Francie, 24. dubna 1881 obsadil Beju generál Logerot, který dorazil z Alžírska přes guvernorát Kef.

Původně město bylo pojmenováno Waga, později Vacca, Římané ho nazývali Vaga, Arabové Baja a název Beja mělo pod francouzským vedením.

V listopadu roku 1942 město několikrát bombardovala německá letadla, protože mělo klíčovou pozici na silnicích z měst Tabarka, Mateur, Bizerte a Alžír. Uskutečnila se zde zuřivá bitva mezi Němci a Spojenci, kteří Beju urputně bránili. Výsledkem bylo mnoho těžkých vojenských a civilních ztrát, ale vítězství Spojenců.

Dnes městu s jeho bílými terasami a červenými střechami dominuje impozantní zřícenina staré římské pevnosti. Dalším charakteristickým rysem je jeho rodinný život, tradiční vstřícnost a pohostinnost vůči cizincům.