Medina v Tunisu

Osm historických míst v Tunisku je zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. V roce 1979 byly zapsány Koloseum v El Jemu, zříceniny v Kartágu, Medina v Tunisu, v roce 1980 národní park Ichkeul, o pět let později to bylo punské město Kerkouan s nekropolí, v roce 1988 Mediny v Sousse a v Kairouanu a v roce 1997 to byly zříceniny antického města Dougga (Thugga).

Tradiční arabská města mají své šifry a tajemství. Vícero tuniských měst si neměnnou podobu historických čtvrtí dodnes zachovalo. Stejně jako jiná arabská města, má nejen město Tunis svou Medinu, tedy Staré město.

Město Tunis je poznamenáno ostrým kontrastem mezi starou orientální částí a evropskou novou částí města. Staré město (Medina) bylo postaveno v 9. století Aghlabovci, ve 13. století ho přestavěli Hafsidové. Dnes zde žije asi 20 tisíc lidí na ploše 1500 x 800 m, a má obvyklou strukturu arabských městských center s nepravidelnou sítí křivolakých uliček.

Vítězné náměstí (Place de la Victoire) s původní městskou bránou Porte de France (arabsky Bab el Bhar, v překladu Přístavní brána) leží na hranici mezi starým a novým městem (Ville Nouvelle). Nové město se nachází mezi Medinou a Tuniským jezerem, bylo vytvořeno Francouzi v 19. století. Ulice tvoří pravidelný šachovnicový vzor a architektura budov vypadá evropsky. Hlavní ulicí je asi 1,5 km dlouhý bulvár Avenue Habib Bourguiba, který je lemován obchody, kavárnami a hotely.

V samém středu Mediny stojí mešita Ez-Zitouna, po Velké mešitě v Kairouanu druhá nejvýznamnější mešita v Tunisku. Ez-Zitouna má jádro z 9. století, ale poté byla několikrát přestavěna a rozšířena. Kolem mešity se rozkládá čtvrť s tradičními souks, např. s parfémy (Souk el Attarine), s obuví (Souk el Blaghija) nebo s látkami (Souk Etoffes). Centrum souks je dnes silně zaměřené na turisty, uličky s trhy v okrajové části Mediny jsou navštěvované hlavně místními obyvateli.

Tržištní uličky jsou zastřešeny krásnými, starými klenbami. Dále od živého centra se rozkládá klidný labyrint uliček, slepých uliček a zakrytých pasáží, který vedou k obytným domům. Domy nabílené vápnem nenapovídají nic o vnitřním životě jejich obyvatel.
Tyto domy mají holé vnější stěny a vzduch a světlo se do nich dostávají vnitřními dvory. Občas jsou k vidění výrazně barevné dveře, které jsou ozdobeny různými pestrými motivy nebo obehnány kamennými skulpturami.