Rabat, 1. část

Rabat, hlavní město Maroka, se rozprostírá při ústí řeky Bou Regreg, na pobřeží Atlantického oceánu.

Spolu s dalšími městy - Fès, Meknes a Marrákeš - je jedním ze čtyř královských měst Maroka.

Historie

Pravěké nálezy v okolí sousedního města Salé dokazují rané osídlení oblasti.

Již staří Féničané a Kartáginci využívali ústí řeky Bou Regreg jako kotviště svých lodí.

V 8. století se v blízkosti dnešního města usídlily bojechtivé berberské kmeny Berghouata.

Tito noví obyvatelé pak sepsali nové náboženské zákony, jejichž základem byl sice korán, ale ještě více se opíraly o berberské tradice.

Berberští Zenatové a španělští Umajjovci, kteří se snažili násilně rozštěpit toto náboženství, zde založili v 10. století na skaliscích u ústí řeky tzv. ribat - ochrannou pevnost.

Odtud také pochází pozdější název města Rabat. Na nějaký čas pak pevnost upadla v zapomnění a na významu opět získala ve 12. století, kdy se k moci dostali Almohadové, kteří rozšířili ribat na opevněné město (kasbah) s mešitou a s palácem.

Sultán Youssuf Abu Yakub el Mansour zde založil město Ribat el Fath, které zvolil za hlavní město království a nechal tu postavit rozsáhlé městské hradby a mešitu, která však zůstala nedokončená. Zbytky mešity a nedostavěný minaret, Hassanovu věž, si tu můžete dnes prohlédnout.

Po smrti sultána v roce 1199 město ztratilo na významu a sídlo vlády bylo přestěhováno do Marrákeše. Začátkem 17. století se Ribat a sousedící město Salé staly útočištěm muslimských uprchlíků z Andalusie a zažily v té době svůj velký rozmach.

Byla založena nezávislá republika Bou Regreg, která dosáhla neblahého věhlasu jako základna pirátů a významné místo obchodování s otroky. Pirátské útoky byly zaměřeny hlavně proti evropským lodím a bylo zde svedeno mnoho bitev s francouzskými a anglickými plavidly.

Se začátkem francouzského protektorátu se stal Rabat v roce 1912 administrativním hlavním městem a sídlem francouzských generálních rezidentů. Město bylo rozšířeno a dodnes nabízí obraz klidného a moderního města s vilovými čtvrtěmi.

Památky

Medina (staré město) je obklopena ze tří stran almohadskými městskými hradbami. Velkoryse plánovaná, celkem 5250 metrů dlouhá zeď vede od mediny z velké části přes nové město na západ a na jih, kde obklopuje zahrady královského paláce.

Medina získala svou dnešní podobu v dobách, kdy sem směřovali uprchlíci z Andalusie v 17. století. Je poměrně malá, ale dobře zachovalá. Nejlépe se sem dostanete přes náměstí Bab el Had.

V ulici Souika, rovnoběžně s hradbami, stojí Velká mešita ze 14. století (přestavěná v letech 1882 a 1939). Ulice mediny jsou přímočaré a širší než v ostatních marockých městech.