Tunisko - Berbeři

3000 let předtím, než Féničané vstoupili na pobřeží Tuniska, sídlili v severní Africe lidé, jejichž původ není úplně znám. V antice měli mnoho jmen, ale dnes je známe pod jménem Berbeři. Označení pochází z řeckého barbarou – lat. barbaru = nevzdělaný, hrubý, popř. ze staroindického barbara a zpět přes arabské Berbri k dnešnímu pojmenování.

Berbeři nejsou homogenním národem – míchali se s různými etnickými skupinami, proto jejich vzhled vykazuje různé etnické znaky. Mnoho vědců u nich proto spíše než etnickou příslušnost, vidí příslušnost jazykovou. Berberské kmeny měly jednotnou organizaci: kmen se skládal z 15 frakcí. Každá frakce se pak skládala z více velkých rodin. Nejstarší člen kmene byl vždy v čele, radu starších tvořili všichni další nejstarší členové.

Lidé kočovali se svými stády od pastviny k pastvině. Svá obydlí si stavěli z kamení a z křovin, hloubili si jeskyně ve skalách nebo si tkali ze srsti ovcí, velbloudů a koz až 30 m2 velké stanové plachty. To, že Berbeři nebyli žádným jednotným národem, vysvětluje i fakt, že se zde mluvilo až 4000 dialekty. Dnes je stále ještě 1200 z nich používáno asi 10 milióny lidmi, a to především v Maroku.

Od druhé poloviny 5. století př.n.l. docházelo k nepokojům. Římské a později pak arabské a turecké kmeny zaháněly Berbery do stále odlehlejších oblastí. Po krvavých bojích docházelo od 7. století k arabizaci a islamizaci Berberů. Dnes se podle odhadů v Tunisku – a to především na jihu pohoří Dahar a na ostrově Djerba - vyskytují pouhé 2% "pravých" Berberů.

Berberská kultura se postupně vytratila. Dochovány zůstaly jeskynní obydlí, např. v Matmatě a Ksour na jihovýchodě země. Berberský styl je udržován v tkalcovském umění, při výrobě keramiky, ozdob, při zpracování kůže, dřeva nebo železa. Příležitost k poznání berberské kultury nabízí pouštní festival či muzeum v Douz.