vnitrozemí

Haidra je městečko v západním Tunisku, které bylo založeno jako římské město a původně se jmenovalo Ammaedara. Je to jedno z nejstarších římských měst na území Afriky, bylo postaveno na hranici mezi údolími a berberskými kmeny. V této téměř pohádkové krajině se uprostřed údolí a pahorků nacházel jeden z nejdůležitějších obchodních uzlů světové mocnosti Kartágo.

Tozeur a Nefta jsou velká města v oblasti Jerid, nedaleko solného jezera Chott el Djerid. Slovo Jerid znamená v češtině "země palem". Tato historií naplněná místa zbohatla díky obchodu karavan, tkaní z vlny a z hedvábí a produkci datlí. Prohlídka historických čtvrtí obou těchto měst nenechá nikoho chladným: úzké uličky, vysoké zdi a klenuté pasáže vytvářejí labyrint světla a stínu. Speciální architektura místních historických čtvrtí se odlišuje od jiných použitím pálených cihel, které jsou prokládané pískem a díky svému uspořádání vytvářejí na zdech ozdobné reliéfy.

V oblasti solných jezer je dostatečné množství spodní vody, proto se zde nachází tolik pramenů a artézských pramenů. To také vysvětluje velké množství oáz v tomto regionu.
Solnými jezery byli lidé fascinováni již od pradávna. Když v roce 1869 dokončil Ferdinand de Lesseps proražení Suezského kanálu, začala pracovat lidská fantazie naplno. Mnozí snili o projektu vnitrozemního moře, které by mělo vyhloubením kanálu spojit celý region se zálivem Gabes.

Chott (šot), to jsou vyschlá solná jezera, která mění barvu a vzhled podle ročního období. Tato hra mezi sněhově bílým třpytem a modrou barvou, do lagun rozdělené mořské vody a nekonečnými pláněmi, které připomínají měsíční krajinu s fata morgánou, neinspirovala jen známého spisovatele Karla Maye při psaní jeho dobrodružných knížek.

Na jihu Tuniska se nacházejí tři solná jezera:

Tataouine (dříve zvané Foum Tataouine) je město ležící ve vnitrozemí, na jihu Tuniska a zároveň hlavní město stejnojmenného guvernorátu. Leží přes 500 km daleko od města Tunis a žije zde přibližně 60 tisíc obyvatel.

V Matmatě si budete připadat, jako byste právě přistáli na Měsíci. Pohoří Dahar v jihovýchodní části Tuniska na okraji Sahary je pastvou pro oči. Nekonečné kráterové krajiny ve svazích skrývají vesničky, které jsou postavené v souladu s místní přírodou. Sem tam jsou prosvětlovány barevnými vzorovanými koberci.

Kairouan je městem v Tunisku s bohatou historií a tradicí. Jeho Medina patří na seznam Světového dědictví UNESCO. Než se místo stalo svatým městem, bylo prvním hlavním městem islámského Maghrebu a jedním z největších měst Středomoří. Mezi terasami stále ještě svítí malé bílé kopule, které byly znakem staveb zaouia, věnováné islámským věřícím.

Oázy a hory, to je opravdu zvláštní kombinace. V Tunisku, ve stínu datlových palem, byly postaveny vysoko v okrově zbarvených horách tři vesnice. Jsou to zajímavé příklady, které dokazují, co obyvatelé Sahary dokáží vybudovat za nesnadných podmínek u jednoduchého horského pramenu.

V horské oblasti Chebika stéká do rokliny blahodárná voda z vodopádu. Dále teče do malého řečiště, podél kterého rostou palmy a je zde slyšet působivé kvákání malých žabek. Nejkrásnější pohled na tuto oázu je z horských svahů při západu slunce.

Na jihu Tuniska nemusíte dlouho cestovat, abyste se dostali k poušti Sahara. Pouze pár hodin nebo dokonce jen několik minut od hotelu stačí turistům pro dosažení pouště, která je okamžitě zaujme a okouzlí. Horizont se ztrácí v nekonečných dálkách, vítr formuje bez ustání měnící se duny a na křižovatkách cest se potkávají velbloudí karavany, které jíž z dálky vypadají skoro až majestátně. Sem tam se vynoří v tomto písečném oceánu oáza.

Tuniské oázové město Douz je posledním větším obydleným místem před Saharou. Pro svojí polohu je proto také nazýváno "bránou do pouště". V prosinci se zde každoročně koná nejstarší a nejvýznamnější festival severní Afriky: Mezinárodní saharský festival.