Mozaika má v Tunisku velkou tradici, která sahá až do předřímského období. Dlouho před dobytím země Římany, vyráběli obrázky z malých kamínků Punové. Komplikované mozaikové plochy s bílými, černými nebo červenými okrajemi byly nalezeny v Kartágu a pocházejí ze 4. století př.n.l.
Po příchodu Římanů na území dnešního Tuniska došlo v umění mozaiky k velkému rozkvětu. Římští občané zbohatli na obchodech s regionálními produkty a nechávali si na různých místech stavět bohatá sídla. Bohatí Římané také chtěli ukázat své bohatství financováním staveb veřejných budov, jakými byly např. lázně, divadla a školy. Při stavbách měl být používán ten nejlepší mramor a vytvářeny umělecké mozaiky. V té době byly zakládány i školy, kde se umění mozaiky vyučovalo. Umělci často vyhotovovali svá díla ve dvojím vyhotovení, aby si potenciální kupci mohli vybrat z různých vzorů. Mnohé mozaikové podlahy přežily zánik velkých měst. 1500 let ležely po ochrannou vrstvou sutin, navátého písku nebo zeminy. Mnohé z nich byly odkryty a nyní jsou k vidění v muzeích (např. v Musée de Bardo v Tunisu nebo v muzeu Kasbah v Sousse).

K nejznámějším mozaikám patří zobrazení Odyssea připoutaného na stěžni lodě a naslouchajícího hrozivému zpěvu sirén a portrét básníka Virgilia, autora slavného eposu Aeneis, ve kterém se vypráví o tragickém osudu královny Kartága. Obě mozaiky jsou k vidění v Musée de Bardo. Mnoho velkoformátových mozaik zobrazuje Neptuna - Boha všech moří. Římské mozaikové obrazy, které se zachovaly v Tunisku, nejsou cenné jen pro svůj kulturní přínos, ale také také tím, že zobrazují život tehdejších bohatých občanů z období římské kultury.