Nálezy ze starší doby kamenné v podobě fosilních fragmentů lebek z lomu "Sidi Ahmed er Rahman", který se nachází asi 11 km od centra Casablanky, by mohly být vůbec prvními důkazy o životě člověka druhu homo sapiens v této oblasti. Byly elektronicky zrekonstruovány a odkazují na samé počátky osídlení oblasti.

V 8. století se na území dnešního města Casablanca nacházelo osídlení Anfa, po dlouhou dobu hlavní město berberského království Berghouta. Ve 12. století bylo podmaněno Almoravidy a v následujících staletích se vyvinulo v jedno z nejdůležitějších překladišť obilí. Stalo se ale současně i obávaným útočištěm pirátů.

Četné útoky Portugalců na pobřeží Atlantiku v 15. a 16. století významně ovlivnily vývoj tohoto města. V roce 1496 bylo město zničeno armádou Dona Ferdinanda, další útok portugalských vojsk pak nastal v roce 1515. V roce 1575 bylo město nakonec Portugalci skutečně obsazeno a bylo přejmenováno na Casa Branca.

Portugalská nadvláda tady trvala až do roku 1755, kdy bylo město zničeno těžkým zemětřesením, načež byl "Bílý dům", jak se dá označení Casa Branca přeložit z portugalštiny, zcela zpustošen a teprve o několik let později jej dal pod názvem Dar el Beida znovu postavit alawitský sultán Sidi Mohammed Ben Abdallah. Sultán zde nechal mimo jiné vybudovat medresu (teologickou školu), veřejné lázně a mešitu, které dnes nesou jeho jméno.

V polovině 19. století se tu usadili španělští obchodníci a pojmenovali město na Casablanca. Za panování mully Hassana I. (1873 - 1894) se zvýšil počet obyvatel až na 20 000. V Casablance se začalo se souhlasem marockého sultána v roce 1907 s přestavbami přístavu. Práce byly prováděny bez ohledu na starodávné hradby a přiblížily se až k muslimskému hřbitovu.

Zprávy, že byl hřbitov znesvěcen, znepokojily sousední kmeny Shawia. 30. července 1907 tak zaútočili na evropské pracovníky, zabili devět z nich (tři Francouze, tři Španěly a tři Italy), pak vnikli do města a zaútočili na židovské čtvrtě.

Uprchlíci unikli člunem do Tangeru a přinesli zprávu o tomto masakru. Francouzská vláda se rozhodla obsadit Casablancu a posílit tam své námořní i pozemní síly. Před příchodem vojsk, 5. srpna, nechal vysadit velitel křižníku Galilée vojenský oddíl na ochranu francouzského konzulátu.

Tomuto zákroku však bylo zabráněno a Galilée, podporovaný válečnou lodí Du Chayla, začal odstřelovat město. Ve stejnou dobu dorazili do Casablanky též domorodé kmeny a začaly rabovat město. 7. srpna sem dorazila francouzská vojska a začala další kola bojů.

Po zásahu francouzských vojsk byli skoro všichni obyvatelé pobiti nebo byli zraněni či z města uprchli a počet mrtvých dosáhl až několika tisíc. Evropská kolonie byla nicméně zabezpečena. Zatímco pak Francouzi vládli nad městem, kmeny Shawia nadále pokračovali v boji. Teprve generál Drude v lednu 1908 vytlačil povstalce kmene Shawia z jejich pozic.

Na začátku 20. století zažilo město ekonomický boom a Casablanca se během francouzského protektorátu stala opravdovým hospodářským centrem. Město Tanger se stalo nejvýznamnějším přístavem Maroka.

Casablanca se stala strategickým přístavem během druhé světové války. V roce 1943 se tu uskutečnila důležitá anglo-americká schůzka mezi Rooseveltem a Churchillem (Casablanská konference).