Datlové palmy - datle, které původně pocházejí z Persie a Arábie, jsou pro Tunisany nejen důležitou základní potravinou, ale také významným exportním artiklem. Jedna palma může podle odrůdy ročně urodit 30 až 100 kg datlí. Z jader se vyrábí kávovina a potrava pro skot, dřevo slouží k výrobě nábytku nebo střešních trámů, z vláken jsou vyráběny provazy. Dlouhé, rozvětvené a pohromadě držící palmové listy jsou používány pro ochranu před stále více se rozpínající pouští. Velké oblibě se těší také palmová šťáva, ze které je během 24 hodin palmové víno.

Fauna celého území severního Tuniska byla od dob antiky drasticky zredukována. Silné osídlení, těžba dřeva a klimatické změny způsobily již před mnoha lety vyhynutí lvů, leopardů, slonů, pštrosů a medvědů. K největší redukci došlo za dob Punů, ale především Římanů. Zbylé kusy byly zničeny francouzskými kolonialisty. Ke skoro vyhynulých druhům patří především pštros, panter, buvol, muflon, lesní nebo pouštní liška, hyena, horská gazela, drop a pouštní varan. Od roku 1957, kdy Tunisko získalo samostatnost, se stát snaží ohrožená území chránit zřizováním přírodních parků.

Pro jižní Tunisko charakterističtí, i když v poslední době stále méně se vyskytující živočichové, jsou dromedáři. Ti mají na rozdíl od velbloudů pouze jeden hrb a byli po tisíciletí obživou saharských nomádů. Do Tuniska byli dovezeni z Arábie a jsou vysloveně nenároční – vydrží asi 14 dní bez vody a pak vypijí až 150 litrů vody najednou. Další zajímavostí je jejich chůze – nohy na jedné straně se pohybují současně. Dromedáři výjimečně ještě dnes slouží jako dopravní a přepravní prostředek. Unesou až 250-ti kilovou zátěž a za den mohou ujít až 40 km.

Se zakládáním národních parků Tunisko začalo v 80. letech minulého století. K nejdůležitějším patří Boud Hedma, Djebel Chambi, Lac Ichkeul, Zembra, Zembretta a ostrovy Galite.

K palčivým problémům země patří zásobování vodou, a to především v saharských oblastech. Na základě provádění stále hlubších vrtů studní a stoupajícího odběru vody klesla výrazně hladina spodní vody. Důsledky toho jsou již nyní vidět v oázách Tozeur a Douz, kde hrozí vyschnutí palmových hájů. Proto i turisté by měli s drahocennou vodou zacházet šetrně.