Historie

Bizerta (francouzsky Bizerte) je přístavní město na pobřeží Středozemního moře s přibližně 120 tisíci obyvateli. Je také hlavním městem stejnojmenného guvernorátu a nejsevernějším městem nejen v Tunisku, ale v celé Africe. Město je již téměř po dvě tisíciletí významným námořním a obchodním centrem. Na jeho území se nachází mezinárodní přístav a dva místní přístavy, které jsou vzájemně propojeny kanálem. Bizerta je také centrem tuniského ropného průmyslu.

Ben Arous je město ležící v severozápadním Tunisku, na jih od hlavního města Tunis. Zároveň je hlavním městem stejnojmenného guvernorátu, celkem zde žije přes půl milionu obyvatel.

Na východ od města leží vádí Sidi Fathallah, ve kterém v roce 1444 zemřel muslimský svatý, známý pro léčení ženské neplodnosti. Odehrála se zde také známá "bitva u desátého milníku", která byla začátkem konce Vandalské říše. Její vojsko porazila armáda Byzantské říše pod vedením generála Belisaria, 13. září 533 n.l.

Haidra je městečko v západním Tunisku, které bylo založeno jako římské město a původně se jmenovalo Ammaedara. Je to jedno z nejstarších římských měst na území Afriky, bylo postaveno na hranici mezi údolími a berberskými kmeny. V této téměř pohádkové krajině se uprostřed údolí a pahorků nacházel jeden z nejdůležitějších obchodních uzlů světové mocnosti Kartágo.

3000 let předtím, než Féničané vstoupili na pobřeží Tuniska, sídlili v severní Africe lidé, jejichž původ není úplně znám. V antice měli mnoho jmen, ale dnes je známe pod jménem Berbeři. Označení pochází z řeckého barbarou – lat. barbaru = nevzdělaný, hrubý, popř. ze staroindického barbara a zpět přes arabské Berbri k dnešnímu pojmenování.

Hlavním posláním islámu je učení jednoty a jedinečnosti Alláha. Proti tomuto mocnému a vševědoucímu Alláhovi stojí člověk. Jeho osud (Mektoub, Kismet) leží v rukou Alláha, je mu předurčen a nemůže ho ovlivnit. V hovorech tak můžeme často slyšet "Inschallah" (vůle Boží). Toto pojetí víry stojí i v názvu: islám znamená úplné oddání se Bohu, popř. vůle Boží.

První Arabové přišli na území Tuniska v 7. století. Jako další vnikli na území v 11. století arabští nomádi kmene Banu Hilal z Egypta. Vyznačovali se patriarchální kmenovou strukturou a byli vyznavači sunnitského islámu.

Ve 13. století vniklo na území severní Afriky velké množství islámských Evropanů. Většina z nich se usadila v Maroku, mnozí také v Tunisku. Protože pocházeli z vyšších vrstev a byli vzdělaní, pronikli brzy do správy říše a posílili tímto způsobem arabský vliv na jazyk, kulturu a myšlení obyvatel severní Afriky.

Za doby vlády římského vojevůdce Julia Caesara bylo antické místo Ruspina s velkou pevností důležitým opěrným bodem při jeho afrických válečných taženích. Později ve středověku bylo toto mystické útočiště známé již pod názvem Monastir.

Po vybudování pevnosti Ribat v 8. století, která sloužila jako islámský opevněný klášter, se rozrostl. Dnes zde mimo jiné můžete navštívit třeba Muzeum islámu se starými rukopisy, gravírovanými náhrobními kameny a především s překrásným hvězdářským astrolábem z roku 927.

Kairouan je městem v Tunisku s bohatou historií a tradicí. Jeho Medina patří na seznam Světového dědictví UNESCO. Než se místo stalo svatým městem, bylo prvním hlavním městem islámského Maghrebu a jedním z největších měst Středomoří. Mezi terasami stále ještě svítí malé bílé kopule, které byly znakem staveb zaouia, věnováné islámským věřícím.

Pobřežní město Mahdia je tradičním prázdninovým místem v Tunisku. Bylo vybudováno na skalách úzkého poloostrova. Dlouhé, překrásné pláže u safírově zbarveného moře, velký rybářský přístav a historická medina slibují vynikající dovolenou.

Djerba, nejjižnější ostrov Středomoří, byl označen cestovatelským portálem Tripadvisor v roce 2008 nejlepší turistickou destinací. Není divu, neboť sluncem prozářený ostrov okouzlil svou krásou již Odyssea a jeho doprovod. Barvy se mění od slonové kosti místních pláží, tyrkysově modré mořských lagun až k levandulově-modrému horizontu.